?

Log in

No account? Create an account
 
 
28 November 2014 @ 12:15 am
Mlok 2014 - recenze  
To jsem rychlá, co?

Letošní ročník CKČ hodnotím jako nadprůměrný.

Mikropovídky

1) Karel Doležal: Sedminožnice

Jak už kdosi napsal, v mikropovídkách jde o pointu. A ta se povedla, na konci Sedminožnice jsem se smála nahlas. Jo, když chceme přesvědčit mimozemšťany o své inteligenci, nesmí se to povést příliš snadno.

Celkové hodnocení: 8 z 10


2) Jan Lipšanský: Průchody

Nejlepší fantastické povídky se dají napsat o úplně obyčejných věcech. Teď jen doufám, že až si budu příště zkracovat cestu z Celetné na hlavní nádraží, nevyjdu někde úplně jinde... Nebo jindy.

Celkové hodnocení: 8 z 10.


3) Veronika Salášková: Rutinní vyšetření

Asi to měl být vtip, ale pointu příběhu jsem uhádla na začátku druhé strany a celkově nejde o můj typ humoru.

Celkové hodnocení: 6 z 10


Krátké povídky

1) Karel Doležal: Šperk

Hudba jako kód, hudba jako záznamové médium. Třeba pro (spoiler) lidskou DNA. Téma polidštění robota začalo už s RUR a pak bylo zpracováno ještě mnohokrát, povídka Karla Doležala se však mezi všemi těmi zpracováními neztratí.

Celkové hodnocení: 8 z 10


2) Tereza Maroušková: Kulička hroznového vína

Jeden z možných znaků dobré povídky pro mě je, že používá prvky, které se mi nelíbí (v případě Kuličky, že zanechává víc otázek než odpovědí) tak, že výsledek se mi líbí. Někteří lidé by chtěli být bohy. A někteří bohové lidmi.

Celkové hodnocení: 7 z 10


3) Václava Molcarová: Pěšák bouře

Zvláštní příběh o kamínku mezi žernovy. Nebudu předstírat, že jsem ho pochopila. Napsaný je ale pěkně.

Celkové hodnocení: 7 z 10


4) Hanuš Seiner: Ve válce se stochastikou

Je to ode mě nefér, ale po geniálním Hexagramatonu se mi špatně překousává, že Válka se stochastikou je už "jen" velmi dobrá. Příběhu (nejen) o lidském sobectví a touze dosáhnout svého za každou cenu by slušel větší rozsah.

Celkové hodnocení: 8 z 10.


5) Jan Švancara: Simplephone

Přístroje by neměly být až moc chytré, toť je můj názor. Mají pak sklon zblbnout :-) Nejen v této povídce.

Celkové hodnocení: 7 z 10



Povídky


1) Miroslava Dvořáková: Mám lidi docela rád

Povídkám stojícím na principu "každý následující zvrat vyzvratuje předchozí zvraty" nesluší ich-forma. Mírně černokomediální příběh o nelidech mě nijak zvlášť nezaujal, nicméně za špatný jej nepovažuji a své čtenáře si jistě najde.

Celkové hodnocení: 6 z 10


2) Adam Fiala: Poutník

Oprávněný vítěz kategorie ve mně probouzí chuť přečíst si Kerouaca. Někdy prostě nezáleží na tom, že v cíli nic není - důležité je jít dál.

Celkové hodnocení: 9 z 10.


3) Eva Sedláčková: Lovci dveří

Povídka potěšila, nejen proto, že už jsem si myslela, že Budeč umřela na úbytě. Líbí se mi zapojení otevírání pokladů s netypickým vysvětlením. Co se mi nelíbí, je jazyk. Vulgarismy do beletrie nepatří, není-li pro ně opravdu hodně dobrý důvod. V Lovcích dveří jsem žádný takový nenašla.

Celkové hodnocení: 7 z 10


4) Jana Vaňková: Ilja

Milá a úsměvná povídka o zamilovaném čarodějovi, pozdějším postrachu všech čarodějových učňů. Aneb - parafrázuje nevlastní shrnutí povídky - jak neprinc nezabil draka a nezískal princeznu. Autorka dobře zúročila své zkušenosti s ošetřováním psů. Nicméně povídka se dotýká i jednoho vážnějšího tématu, mohla bych je nazvat třeba "věčný konflikt chráničů a ochranářů". (Zcela schválně ani jedny nenazývám neutrálním pojmem ochránci.)

Celkové hodnocení: 8 z 10


5) Jaroslav Zelenka: Jezerní národ

Pointa příběhu byla odhalena přesně na devátém řádku třetí stránky. Což je skoro škoda, protože pointa je na příběhu to nejzajímavější. Zpracováním mi povídka nesedla. Vzhledem k tomu, že podobný problém jsem měla i u jiné povídky téhož autora, předloňského Psího počasí, asi mi prostě nesedne jeho styl.

Celkové hodnocení: 6 z 10


Novela

Kristýna Sněgoňová: Lék

Jednoznačně zasloužený absolutní vítěz. Čím že si mě získal:
1) Postavami. Jsou prezentované jaké skutečně jsou, s klady i zápory, úspěchy i selháními. A je zcela na čtenáři, jaký si udělá konečný soud.
2) Povídka se doslova topí v hnusu, ale není to samoúčelné, nesnaží se zbytečně šokovat, není to pro efekt. (Velice bych kritizovala kdyby bylo.)
3) Příběhem, resp. jeho zpracováním. Z relativné jednoduché zápletky - honby za pomstou - a stokrát omletého motivu "vlkodlakoidů" dokázala autorka vytěžit maximum.
4) A konečně a hlavně, skvěle použitá ich-forma. Problém tohoto způsobu vyprávění totiž je, že se autoři musí vypořádat s rozporem objektivní příběh x subjektivní náhled vypravěče. Obcházejí to různě: neobvykle objektivním vypravěčem, předskoky typu "až mnohem později jsem zjistil, že...", popřípadě zpětnými sebereflexemi "v tu chvíli mi došlo, jak jsem se mýlil", nespolehlivým vypravěčem, a v horším případě pak předstíráním, že subjektivní pohled vypravěče je vlastně objektivní.
Ne tak u Léku. Jeho ich-forma je čistě subjektivní, bez umělých předskoků a sebereflexí. Hlavní hrdina si vlastně neustále něco nalhává, mýlí se... A jeho omyly a sebeklamy jsou nenásilně rozbíjeny dějem o pár stránek dále. Dva krátké kousky z pohledu jiných postav (hlavně jeden z nich) pak celkový obraz dobře doplňují.
Vřele doporučuji přečíst si novelu právě kvůli tomuto opakovaně.

Jedinou slabší stránkou byl epilog. Ono to asi těžko šlo jinak, ale já ho třeba musela číst dvakrát, abych se ujistila, že ho chápu, že si do něj nesnažím vecpat vlastní představy.

Celkové hodnocení: 10 z 10.



Vřele doporučuji k přečtení.



Bonus na závěr

Předmluva Jiřiny Vorlové mi připomněla, že takových vtipů znám víc. Tak se o několik podělím.

Some helium floats into a bar. The bartender says: "We don't serve your kind here." The helium doesn't react.

A neutron walks into a bar, orders a drink and asks how much. The bartender says: "For you, no charge."

A superconductor walks into a bar. The bartender says: "We don't serve your kind here." The superconductor leaves without any resistance.

A neutrino walks into a bar. The bartender says: "We don't serve your kind here." The neutrino answers: "I am just passing through."

A Higgs-Bossom walks into a church. The priest says: "Your kind isn't welcome here." The HB says: "But without me, how can you have mass?"

An atom walks into a bar and breaks down to tears. The bartender asks: "What's the matter?" The atom says: "I just lost an electron." The bartender says: "Are you sure?" The atom answers: "Yeah I am positive."

The tachyon leaves. The bartender says:" We don't serve your kind here." A tachyon walks into a bar.

 
 
 
ioanninaioanna_ioannina on November 28th, 2014 08:34 pm (UTC)
Jak k tomu ten Seiner přijde, že teď bude muset psát jenom geniální díla, aby člověka uspokojil, viď?
(Ale těším se na jakejkoli jeho další kousek.)

Lék rulez. Přestože vlkodlakoidy fakt nemusím. Jak říkáš u Kuličky, když je věc tak dobrá, že se mi líbí, i když obsahuje něco, co nemusím - zde vlkodlakolidy a hnus -, tak je pro mě FAKT dobrá.

Jé, tys v Ilje pod těma srandičkama našla to vážný téma! <3

Jo a edit: tachyonovej vtip je z nich ze všech nejlepší. (Nabývám dojmu, že kólie je tachyon.)

Edited at 2014-11-28 08:35 pm (UTC)
Erendiserendise on November 29th, 2014 02:26 am (UTC)
To je holt osud dobrých autorů. Nasadili si laťku, tak ji musí držet :-)

Lék - přesně. Já nemusím vlkodlakoidy (přesněji vlkodlačí klišé) a samoúčelný hnus vyloženě nesnáším. Ale tady jsou Nakažení vše, jen ne představitelé nějakého klišé ten hnus tam musí být (protože hnusné je samotné téma povídky - co všechno se dá obětovat, jak hluboko lze klesnout...).

Vážné téma v Ilje, víš, já jsem na tohle konkrétní téma docela citlivá (jsem koneckonců dcera soukromého zemědělce a zakládajícího člena Strany zelených v jednom), takže je vidím. A docela rozumím oběma stranám.
Z méně vážné stránky - po dočtení Ilji jsem si říkala, že Velemir může být rád, že mu to nevyšlo. Byli si v některých věcech až nezdravě podobní. Komplexem "všechno vím nejlíp" trpěla Ilja ještě mnohem víc než celý Velemir, a pokud by se také neopoučila, začala by mu tím (až by zamilovanost přešla) nejspíš hrozně lézt na nervy.

Skromě přiznám, že když jsem tachyonový vtip četla poprvé, musela jsem si tachyon vygooglit :-)
ioannina: mágioanna_ioannina on November 29th, 2014 02:33 am (UTC)
Já mám kamarádku fyzičku. :-))

Ještě je tam příbuzný téma - konflikt civilizací. Vlastně je to totéž téma, páč je to demonstrovaný na tom drakovi.

On Velemir nějakou podobně silnou ženskou potřebuje, ale je fakt, že tihle dva byli nekompatibilní - tvrdohlavci oba dva.
V mojí představě je mistr Divjakov (poté co se trochu uklidnil a slevil z mladického rozhorlení) šťastně ženatý, akorát před žáky to úspěšně tají. No a samozřejmě tou vyvolenou není Ilja. Ta má pravděpodobně svého drakobijce. Jestli je s ním šťastná, bozi suďte.
Erendiserendise on November 29th, 2014 06:15 pm (UTC)
Velemir potřebuje ženskou typu "klidná síla".
ioannina: mágioanna_ioannina on November 29th, 2014 07:15 pm (UTC)
Jo!
ioanninaioanna_ioannina on November 29th, 2014 09:17 pm (UTC)
Vidíš, a tady to vypadá, že se to celé někomu vůbec, ale vůbec nelíbilo. :-))
Erendiserendise on November 29th, 2014 10:43 pm (UTC)
Neřekla bych nelíbilo. Některé povídky i chválí.

Při hodnocení je podle mě dost důležité, jakou si recenzent nasadí srovnávací laťku. A jaký je jeho osobní vkus a zda dokáže rozlišovat "neodpovídá mému vkusu" a "není dobrá". A jaký má celkový vztah k fantastice, proč ji čte a co v povídkách hledá...
Odkazovaný recenzent sám přiznává, že fantastiku čte hlavně za účelem zabavit se. Takže se u nich nesnaží přemýšlet (proto se mu nelíbí Seiner), hodnotí je hlavně jako zábavu na krácení času a má rád akci.
I když některé recenzentovi závěry nechápu - kde vzal, že Kulička hroznového vína je o útěku milenců, proč Ilja je důkazem, že "ženská" literatura je na koni (to je pro něj každá povídka s romantickou podzápletkou napsaná ženou "ženská" literatura? Celkově se recenzent zdá na témata jako pohlaví, feminismus a co dělají a nedělají muži dost vysazený. Nu co, já jsem zase vysazená na jiné věci.)

Tady jiný recenzent Mloka víc než chválí.
ioanninaioanna_ioannina on November 29th, 2014 11:46 pm (UTC)
A že tam nebyla ani jedna slovenská práce (což letos nebyla).
Musím si Kuličku znovu přečíst, jestli tam ten útěk milenců najdu. :-))
No a "ženská" literatura je asi cokoli, kde máš romantiku, silnou hrdinku (i když já bych teda o Ilje spíš řekla, že je stejně blbá a mladá jako Velemir) a co neskončí sklácením hrdinky. Možná i co skončí sklácením hrdinky, nevím.
Proto sbírám recenze - každá je jiná, a vypovídací hodnotu pro mě začnou mít, až když se dva a víc recenzentů na něčem shodne.
Takže díky za tu druhou!
(He, autor asi čekal podobný ohlas na síti jako u Vidoucích... To u Mloka prostě nenajde, Mloka netřeba popularizovat, je tu neskutečně dlouho, není primárně internetový a v zásadě se o něm dozvíš nejspíš právě z jeho sborníků. Kdyby měli porotci vytvářet takovou přidruženou zábavu, jako to je u Vidoucích, tak by se na vyhlášení a sborník asi čekalo stejně dlouho jako u těch Vidoucích... Žoldnéři taky nemají kolem sebe žádné blbůstky po síti, když nepočítám každoroční somrování obálky a zábavu na téma "jak se to bude letos jmenovat" - což ale oboje přichází až po vyhlášení výsledků. Zkrátka ty velké soutěže tenhle cirkus nepotřebují.)
Jan Svancara on December 22nd, 2014 08:39 pm (UTC)
Simplephone
Díky za ten smajlík, doufám, že ten úsměv byl skutečný, protože povídka měla hlavně pobavit.
Erendiserendise on December 23rd, 2014 11:00 pm (UTC)
Re: Simplephone
A to se jí povedlo.
jema_klubjema_klub on January 17th, 2015 08:48 pm (UTC)
Jakožto autorka Lovců dveří mám tři poznámky.
Za prvé: Jsem moc ráda, že se ti povídka líbila. Každý spokojený čtenář mi vylepší den :o)
Za druhé: Budeč na úbytě neumřela, stále na ní přibude několik textů do roka, což je vzhledem k okolnostem celkem dobré skóre ;o)
A za třetí (to prosím ber jen jako úlitbu mému vysvětlovacímu nutkání): Jazyk mé povídky včetně použitých vulgarismů důvod má. Jiným způsobem jsem povídku nedokázala napsat. Což je samozřejmě můj problém a čtenáře to zajímat nemusí.

Každopádně díky za recenzi :o)
Ave